Nošení dětí - 1. setkání

20. dubna 2018 v 21:34 | Prochajda |  Nošení dětí
Dokud jsem sama neměla dítě, přišlo mi nošení jako móda tzv. bio-matek. Nošení v šátku, návrat ke kořenům. Zbytečnost. Proč si zatěžovat páteř? To to dítě samo chvíli nevydrží?
Moje švagrová svého prvního syna nosila. Jelikož jsem v té době byla bezdětná, neměla jsem potřebu zjistit si o nošení víc a popravdě, zavrhovala jsem to, Když se švagrové narodil druhý syn (který je jen o měsíc starší než moje Jolanka), vnímala jsem nošení víc, protože jsem v té době už doma na mateřské trávila se švagrovou více času. Bylo moc fajn vidět mého malého synovečka, jak spokojeně spinká švagrové na prsou, když jsme zrovna měli rodinnou oslavu a švagrová coby hostitelka potřebovala mít volné ruce.
Skutečně zajímat o nošení jsem se začala až ve chvíli, kdy mi takzvaně začalo pršet do bot. Jolanka byla po porodu nejspokojenější na rukou. Co si budem povídat, tak je spokojené asi každé dítě. Ale já doma neměla kromě dvou zavinovaček žádné hnízdečko, kde by se Jolanka cítila opět jako v bříšku, a tak si chování vyžadovala čím dál víc.
Když jsme byli po pár dnech doma s manželem unavení třeba i dvouhodinovým večerním uspáváním na rukou ve snaze odložit Jolanku a neprobudit ji, švagrová se mi snažila poradit. Dodnes jsem jí za to moc vděčná. Ona totiž šátek používala v případě potřeby i k uspávání, takže nám doma svitla naděje.
A mohla jsem začít vybírat :)

Výsledek obrázku pro nošení dětí
(obrázek zkopírován z mcmotylek.cz)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama